Je podzim roku 1939 a několik lidických kluků se rozhodlo, že si založí klub Mladého hlasatele. Pojmenovali se Strážci černých lesů, odeslali do redakce přihlášku a pak i klubovní hlášení a...
… a 21. října, když si koupili v trafice pana Pospíšila u zdi kostela svatého Martina osmé číslo Mladého hlasatele a nedočkavě jej otevřeli na klubovní stránce, našli se v přehledu nových klubů.
Pro kluky – novopečené klubaře – to musel být svátek.
A pak nastal běžný klubovní život. Tak, jak jej šlo prožívat na běžné středočeské vesnici.

Až do jednoho zlého červnového dne roku 1942.

Kousek plechu, trochu víry
a svět se spraví hned,
hlavně když máš v batohu
tu svou kápézet!

Je to přesně devadesát let, kdy 12. 10. 1935 v Malém (tehdy ještě nikoliv Mladém) hlasateli (ročník I, číslo 6) Jaroslav Foglar v rubrice Skautská stezka poprvé popsal a do světa uvedl malou krabičku obsahující spoustu drobných, přitom však nadmíru užitečných drobností, které těm, kteří vyrážejí na výpravy, na tábory, ale třeba i jen na krátké vycházky či do klubovny, mohou v nenadálých situacích pomoci v nouzi.
KPZ, KáPéZetka, KraPóZa… Různé pojmenování pro jednu věc, kterou si postupně za devadesát let pořídilo možná mnoho desítek tisíc jednotlivců všech generací milovníků pobytu v přírodě – členů nejrůznějších dětských i dospělých oddílů, klubů, trampských osad, chatařů, samotářů...
Obsah Krabičky poslední záchrany se během desítek let samozřejmě částečně přizpůsoboval jiným dobám a vývoji, ale myšlenka zůstávala a zůstává stále stejná.

Příběh o chlapci Jindrovi Sochorovi, který po útěku z domova nachází v městské čtvrti Řásnovka novou partu kamarádů a založí s nimi klub s názvem Stráž Řásnovky měl premiéru právě před šedesáti lety. Kluci v románu zažívají dobrodružství spojená s hledáním klubovny, bojem s nepřáteli a odhalováním spravedlnosti ve věci oblíbené deskové hry Fan-Tan, jejíž vynálezce Tonda Menčík prosí klub o pomoc. V příběhu rezonují témata přátelství, zrady, spravedlnosti a dobrodružství.

Nápaditost, autorský um a vize. Nápaditost, podnikatelský a řídící um a vize. Nejstručnější charakteristika dvou mužů, jejichž pracovní životy se protnuly, aby na čas daly vzniknout něčemu, co nás může svým způsobem dodnes ohromit. Oba ve svém oboru dosáhli na vrchol a své souputníky v čase ve svých oborech velmi výrazně předstihli. A vlastně je dosud nikdo z jejich vrcholků nesesadil.
Dva Jaroslavové. Foglar a Šalda.
O Jaroslavu Foglarovi zde nyní jen v bodech připomeňme, že kromě jiných míst mu některé jeho práce vycházely v nakladatelství a vydavatelství Melentrich, že právě Melantrichu poprvé v lednu 1934 navrhl vydávat časopis pro děti, že první číslo tohoto nového časopisu Malý – později Mladý hlasatel vyšlo před devadesáti lety 7. 9. 1935, že Jaroslav Foglar do redakce časopisu nebyl přizván, ale přispíval externě, že zaměstnancem akciové společnosti Melantrich se stal v polovině února 1938 a pracoval v propagačním oddělení, že po mobilizaci v září roku 1938 a Mnichovské dohodě bylo vydávání Mladého hlasatele Melantrichem pozastaveno, až přišel 15. listopad 1938…
Jaroslav Šalda se narodil 27. 3. 1880 v Praze jako nemanželský syn do velmi chudých poměrů, vyučil se a dalšího formálního vzdělání se mu již nedostalo. Na půdě pozdějšího Melantrichu začínal pracovat od píky už od počátku minulého století a vypracoval se až na ústředního ředitele společnosti Melantrich a tuto pozici si v postupně největším a prestižním provorepublikovém nakladatelském a vydavatelském domě s vlastní tiskárnou a dalšími aktivitami podržel od roku 1924 do roku 1945. Zaměstnanci v Melantrichu mu říkávali plantážník, prý podle širokého pole působnosti, které se pod jeho vedením podařilo Melantrichu dosáhnout. A my tak už víme, odkud se vzal výraz plantážník v kresleném seriálu Rychlé šípy. I pan ústřední ředitel Šalda posuzoval v roce 1934 předložený návrh Jaroslava Foglara na nový dětský časopis a kývl na něj v roce následujícím. Jaroslav Šalda zemřel před šedesáti lety v Karlových Varech 31. 5. 1965.
Ale my se teď vrátíme do již zmíněného 15. listopadu 1938.

V pátek 29. srpna 2025 uplynulo právě dvacet pět let, co jsme spustili internetový foglarovský magazín www.bohousek.cz.
Na tradičním výročním redakčním sezení jsme se tentokrát opravdu sešli na den přesně a přesně v místech, kde jsme to vše kdysi začali – na Senovážném náměstí v Praze.
Celou tu čtvrtku století pracujeme na Bohouškovi stále ve stejném složení, stále ve volném čase, stále ve vzájemné shodě. Při probírání nejrůznějších redakčních věcí s nejrůznějšími názory každého z nás si za tu dlouhou řádku let nevybavíme jedinou hádku, jediný konflikt, jediné naštvání někoho z nás. Prostě to čtvrt století proběhlo v pohodě a často v legraci. Ono se pak na společném díle pracuje opravdu výrazně lépe.
Vzájemně se doplňujeme. Když zrovna někdo z nás tří musí kvůli rodinným, pracovním, osobním, zdravotním či jiným důvodům – a že jich za čtvrt století samozřejmě bylo – svoji dobrovolnou redakční práci na čas utlumit, nebo prostě nemá momentálně energii či tvůrčí náladu, ostatní jedou dál. Bez řečí, bez nějakého vysvětlování, bez úkolování. Bez gest.
O historii Bohouška se Krizmen podrobně rozepsal před dvěma roky v článku zde. Dnes jen dodáme, že jsme dosud zveřejnili na pět tisíc článků a přibližně tolik obrazového materiálu. A že zároveň na vyšší desítky počítáme články, které se z nejrůznějších důvodů třeba i za dlouhé roky dosud nepodařilo dopracovat tak, aby mohly být s klidem v redakční duši zveřejněny. A že na ně možná ani nikdy nedojde. Nebo zůstaly v rukopisném nástřelu titulku i textu s tím, že na svět text vyjde samozřejmě aktuálně “zítra”. A ono pořád nic. Ale i tak to prostě někdy chodí.
A co nás celkově žene dál těch celých pětadvacet let?!
Zájem a odezva čtenářů. Jsme za to upřímně vděční. A děkujeme za to!
Milá spolupráce s externími přispěvateli. Jsme za to upřímně vděční. A děkujeme za to!
Tvůrčí radost. Občas i radost objevitelská. Uspokojení ze sprostředkování a sdílení informací s lidmi stejné zájmové krve.
Dvacet pět let – a pořád nás to baví!
Takže vzhůru do dalších let s Bohouškem, se čtenáři a s přispěvateli!
Těšíme se!

Alpín, Best, Krizmen

30. srpna před 85 lety vyšlo v 1. čísle VI. ročníku Mladého hlasatele první pokračování přepodivného příběhu ze života "Rychlých šípů" - legendárního románu Záhada hlavolamu. Jaroslav Foglar tak reagoval na velký zájem čtenářů o dobrodružství pětice chlapců, jejíchž komiks se od roku 1938 objevoval na zadní straně Mladého hlasatele. Románová příloha vycházela na pokračování jako 14. svazek knihovny Mladého hlasatele až do č. 28 (8. 3. 1941), pro zájemce , kteří si přílohu shromažďovali, byly vydány poloplátěné desky pro následnou vazbu. Omylem bylo na titulním listu natištěno číslo 13 (viz foto), čtenáři si měli tuto chybu sami opravit. Román hned v následujícím roce vyšel ve svém prvním knižním vydání a do roku 2025 vyšel celkem dvanáctkrát v českém vydání (počítáno včetně tzv. sběratelské edice, nepočítaje české vydání v exilu), a také v polském, maďarském, slovenském i ukrajinském jazyce. Příběhy Rychlých šípů ve Stínadlech se také objevily na gramofonové desce, cd a dvd nosičích, ve formátu audioknihy, komiksu, fotokomiksu a též v seriálu na televizní obrazovce a na filmovém plátně a dočkaly se dvou neméně oblíbených pokračování v knihách Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta a záhadný hlavolam Ježek v kleci se kultem sám o sobě. Fanoušky knihy jistě potěšíme sdělením, že v letošním roce by mělo vyjít na podzim další vydání Záhady hlavolamu (z bibliografického hlediska oficiálně 12. české vydání) v rámci tzv. "trafikantské" edice Albatrosu s ilustracemi Marko Čermáka.

Děkujeme, vzpomínáme. Jdeme ve Vaších stopách. Redakce Bohouška (Alpín, Best, Krizmen) a členové pražské pobočky SPJF

V červnu jsme vás vyzvali - nakreslete Bohouška! Malou akcí jsme chtěli připomenout nadcházející 25. výročí foglarovského magazínu. Do redakce nám přišlo několik kreseb spolu i s milými vzkazy našich čtenářů, za které děkujeme a rádi je zveřejňujeme. Pokud jste svoji kresbu nestihli poslat - nevadí, pošlete ji později - vždyť narozeniny máme na konci srpna.

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

Na Bohouškovi pravidelně připomínáme životní osudy Zdeňka Pírka - Mirka (1933 - 1990), dlouholetého obdivovatele a ve své době největšího znalce díla Jaroslava Foglara. V letošním roce uplynulo 35 let od jeho smrti. Když zemřel, vrátilo se definitivně heslo "Jaroslav Foglar" do encyklopedií a literárního světa. Byla to ostatně i jeho zásluha, vždyť propagaci díla slavného spisovatele a komunikaci se stejně naladěnými kamarády věnoval velkou část svého života. V 60. letech minulého století navíc stál v čele Klubu přátel Jaroslava Foglara. Když foglarovky nemohly vycházet, sepsal své zážitky z doby Pražského jara do kroniky Klubu přátel Jaroslava Foglara a zpracoval podrobnou bibliografii všeho, co Jaroslav Foglar napsal nebo o něm vyšlo.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Kája Saudek (13. května 1935 – 25. června 2015) patří k legendám českého komixu. Většinu svého života prožil v Praze. Zde od padesátých let minulého století pracoval jako kreslíř a kulisák ve filmovém studiu Barrandov. Legendární jsou jeho kresby pro film Kdo chce zabít Jessii? (1966), spolupracoval i na filmu Čtyři vraždy stačí drahoušku (1971). V té době se mu podařilo prosadit s prvními komiksy (Muriel a Andělé, Lips Tullian v časopisu Mladý svět), kreslil pak pro časopis Pionýrská stezka. Později navázal spolupráci i s televizí - spolupracoval na populárním cyklu Okna vesmíru dokořán. Významná byla jeho spolupráce s Českou speleologickou společností, pro kterou ilustroval více než dvacet let nejen interní tiskoviny (např. časopis Speleo), ale i dvanáct komiksů, které byly v omezeném nákladu tištěny a veřejně šířeny. Nás může těšit, že tímto způsobem se ke čtenářům dostaly také tři kreslené seriály Jaroslava Foglara s jeskyňářskou tematikou: Modrá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn. Později vycházely také v legendárním komiksovém časopisu Kometa a v deníku Svobodné slovo. Po sametové revoluci navázal spolupráci s dalšími časopisy a vyšly i další komiksy, které v době totality neprošly cenzurou. Bohužel jeho další aktivity ukončila nešťastná událost v roce 2006, kdy mu zaskočilo sousto v krku (Bohoušek informoval), dalších devět let prožil populární kreslíř ve vegetativním stavu v motolské nemocnici. Zemřel 25. června 2015 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE.
36. číslo druhého ročníku (8. května 1937) populárního dětského časopisu vyzývalo k zakládání klubů - dětských mikrokolektivů Jaroslava Foglara, které v různých obdobách existovaly v dalších sedmdesáti letech a existují i dnes v podobě klubů Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Výročí připomíná i redakce Bohouška. V souvisejících článcích můžete zavzpomínat, jak se tento foglarovský svátek slavil v minulosti.

11. února 2025 uplynulo 120 let od narození legendárního malíře Zdeňka Buriana, který pro Jaroslava Foglara ilustroval knihy Hoši do Bobří řeky a Chatu v Jezerní kotlině a k dalším knihám přebaly. Kromě ilustrování dobrodružných knih je známý svými paleontologickými rekonstrukcemi, které vytvářel společně s Josefem Augustou. V loňském roce mu byla v Praze odhalena pamětní deska v pražském Podolí. Letos výročí připomenula Česká televize v pořadu Události v kultuře (11.2.2025), dětem doporučujeme zhlédnout pořad Zprávičky, u kterého je pro ně připraven také pracovní list.